Vystudovala jsem Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a udělala jsem docela slušnou kariéru v jedné překladatelské agentuře. Hned po maturitě jsem nastoupila jako projektový manažer, v době studia na vysoké škole jsem pracovala jako office manažer a pak jsem od šéfů dostala důvěru k vedení celé pobočky a následně celé firmy. 

Vzpomínám na tohle své pracovní působení s láskou a upřímným vděkem. Tahle až trapně ukázková pracovní cesta od nejnižší po nejvyšší pozici ve firmě mi dala klasické schopnosti, které si s oblibou píšeme do životopisů – disciplinovanost, schopnost multitaskingu, zvládnutý time-management, odolnost vůči stresu a schopnost řešení problémů za pochodu. Obchodně jsem se dostala do kontaktu s řadou zajímavých lidí a vedla bezpočet jednání či jen různě podnětných konverzací s dodavateli i klienty z řad advokátních kanceláří, korporací, bank i ze státní sféry.

Osudu budu navždy zavázaná za to, že mě jako devatenáctiletou holku přivál rovnou do firmy s tak fantastickým vedením. Moji tři šéfové byli každý úplně jiný, ve vedení se dokonale doplňovali a všichni mě toho hodně naučili. Doslova za pár dní jsem nechala za dveřmi kanceláře všechny eventuální postpubertální manýry a byla vděčná, že je mohu sledovat při práci a učit se. Každý den jsem sledovala mistry svých oborů, jak pracují, jak se soustředí, vyjednávají, tvoří, budují firmu a nasávala jsem jako houba. Fascinovalo mě, že je možné řešit i nepříjemné nebo nepředvídatelné situace s klidnou hlavou a klidným hlasem, což jsem do té doby neznala. A také, že je i při vysokém pracovním nasazení možné mít fungující a milující rodinu. Díky tomu, že šlo o relativně malou firmu s přímou účastí vedení jsme mohli vynechat veškerý korporátní balast a soustředit se skutečně jen na co nejefektivnější práci s jasnými výsledky a budování opravdových a přátelských pracovních vztahů. Právě to ve mě nakonec nechalo nejhlubší stopu a je to pracovní schopnost, které si vlastně cením nejvíc. A taky umím opravdu dobře s Wordem a Excelem 🙂

Realitní kariéru mi osud doslova naservíroval na zlatém podnose. Studium na právech mi otevřelo spoustu možností a já jsem jich také několik vážně zvažovala. Nakonec jsem zvolila tu nejlogičtější a nejelegantnější cestu a připojila se k podnikání mého manžela. Oba jsme svá zaměstnání brali od začátku velmi vážně a já jsem sledovala a prožívala jeho stoupající kariéru v realitách dost intenzivně každý den. Tak to je, když žijete s někým, kdo dává svojí práci všechno. Po čase jsem si uvědomila, že se z milého a hodného kluka stal úspěšným profíkem, a že mám obrovské štěstí, že můžu stát po jeho boku jako partnerka, učit se od něj a předávat mu na oplátku to, co jsem si vzala ze svojí práce a ze školy. Tuhle neformální spolupráci jsme pak v roce 2014 zpečetili mým vstupem do TEAMu realitních makléřů. Tam dodnes působím jednak jako projektový manažer, protože umím nadšení druhých dotáhnout do konce, i jako realitní makléř, protože je to prostě nejlepší práce na světě. Specializuji se pak na realitní spolupráci většího rozsahu, například s menšími developery a spolupráci s cizojazyčnou klientelou. 

V roce 2020 jsem velmi ráda přijala nabídku ze strany Vysoké školy finanční a správní, a.s. a stala se zkušební komisařkou pro obor Realitní zprostředkovatel. 

V osobním životě jsem, s veškerou pokorou, myslím, dosáhla nejvyšší mety, protože se mi podařilo vdát se za nejlepšího kamaráda a mít s ním dvě úžasné děti. Pocit, že nic víc není třeba, jen udržet v přístavu klidné vody, je neuvěřitelně uklidňující, naplňující a je to základní předpoklad k tomu, abych se mohla soustředit na práci. Jsem za něj vděčná každý den a přeju vám ho také.

Prvních třicet let života jsem si neuměla představit, že bych žila jinde, než v mojí rodné Praze, ale nakonec jsme s rodinou to nejlepší místo k životu našli v Benešově. Kromě metra tu máme všechno, včetně manželovy rodiny a žije se nám tu skvěle. A s Vámi se ráda potkám v našich kancelářích na pražském Náměstí Míru, u Vás nebo třeba právě u nás 🙂